Na cestě
Farm Sanctuary
„Ráj pro zatracené“
„Teď už se na tebe mohu dívat klidně, už tě nejím“, řekl kdysi Franc Kafka při pohledu na rybu v akváriu. Stejně tak pohnutě se cítí návštěvník záchranné farmy, při pohledu do krásných očí krávy, nebo při drbání spokojeně chrochtajícího prasátka. Na této farmě jsou zvířata chována ne za účelem získání masa, mléka či vajec, ale aby spokojeně a s úctou dožila svůj doposud trpký život.
Dnes se s tzv. hospodářskými zvířaty setkáme většinou jen v obchodě v úhledně zabaleném balíčku, nebo až na talíři. Málokdo z nás pomyslí na to, jaká je minulost tohoto „kusu masa“.
U kalifornského Orlanda leží opravdový „ráj“, tedy alespoň pro tato zvířata. Na ploše 300 akrů si volně a beze strachu pobíhá na 400 krav, slepic, kachen, hus, krůt, prasat, ovcí, králíků a koz. Jsou to jedni z mála, kteří měli to štěstí, že byli zachráněni z velkochovů, obětí přírodních katastrof, či dopravních nehod.
Vše začalo prodejem vegetariánských hot dogů. Gene Baur a Lorri Buston jezdili po USA v malé dodávce a kvůli své lásce ke zvířatům se snažili propagovat vegetariánskou stravu. Jednoho dne zastavili u ohrady pro dobytek. Uviděli hromadu bezvládných těl uhynulých zvířat. Tento pohled se jim nenaskytl poprvé. Avšak tentokrát jejich pozornost upoutal pohyb uprostřed hromady. Lorri přišla blíž a uviděla zablácenou a potlučenou ovečku, jak se snaží zvednout hlavu. Gene a Lorri neváhali a ovečku naložili do dodávky a odvezli ke zvěrolékaři. Zvíře bylo ztýrané a vyčerpané, vyřazené jako nepotřebné. Avšak trocha péče dokázala ovečku vyléčit a postavit na nohy. Pojmenovali ji Hilda.
Hilda vnukla mladému páru ideu přímé pomoci týraným zvířatům z velkochovů a tak se pustili do projektu Farm Sanctuary. Po prostudování právních předpisů, shledávajících podobné zacházení se zvířaty za „normální zemědělskou praxi“, vznikl v roce 1986 projekt Farm Sanctuary, který má za cíl pomáhat hospodářským zvířatům prostřednictvím záchrany, vzdělávání a advokacie.
Dnes už je Farm Sanctuary známa po celých Státech a má dvě farmy – v Kalifornii a ve státě New York. Obě farmy jsou vedeny profesionálními pracovníky, s upřímným zájmem o zvířata a jejich pohodu. Farma nabízí řadu akcí. Prohlídky, vzdělávací programy pro děti a mládež, výuku vegetariánského vaření, pracovní praxe atd. Je možné si „adoptovat“ zvířátko podle vlastního výběru a tak přispívat na jeho krmení a péči.
Farm Sanctuary se aktivně podílí na změně legislativy a díky ní např. obyvatelé Arizony odhlasovali návrh, který požaduje, aby těhotné prasnice a telata chovaná na telecí maso, měla dostatečně velký prostor, aby se mohla otočit v boxu, což dříve nepřicházelo v úvahu.
Farma je podporována řadou význačných Hollywoodských hvězd, které rády zapózují na fotce s prasátkem, slepicí, či kozou. O farmě byl také natočen působivý dokument Peaceable Kingdom (Mírumilovné království).
Každé zvíře na farmě má své jméno a svůj osobní příběh, jak se na farmu dostalo.
Návštěvníci všech věkových kategorií mají možnost se zvířat dotýkat, hladit je, krmit a poznat, že jsou schopna cítit stejně tak, jako psi a kočky. Lidé, kteří farmu navštívili, popisují svůj výlet jako nezapomenutelný zážitek, který změnil jejich způsob uvažování. Už se na svůj talíř nedívají stejně jako předtím…
***
Zamyšlení:
Viděli jste někdy malé dítě, jakým způsobem přistupuje ke zvířatům? V naprosté většině případů je jeho postoj automaticky motivován láskou. Chce si zvířátko pohladit nebo pochovat, k větším nebo dravějším zvířatům pak cítí respekt a určitý obdiv. Proto také vznikly zoologické zahrady, aby lidé mohli spatřit rozmanitá zvířata na vlastní oči. Bohužel tato snaha většinou vyzní v pravý opak, protože zvířata v zoologických zahradách mají velmi omezený životní prostor, a tudíž se nechovají ani nevypadají tak, jako ve volné přírodě a jaké bychom je ve skutečnosti rádi viděli – přirozené a spokojené. Když se zamyslíme nad tím, že srdce dítěte není ještě zatíženo touhou po zisku ani touhou ovládnout trh ani chutí na grilovaný steak, pak nenalézáme žádný racionální důvod k jakémukoliv týrání a zneužívání zvířat, jako by to byly stroje na maso, mléko a vejce. Člověk, který miluje peníze, moc nebo chuť pečeného masa, však takto nepřemýšlí. Když se naše vnímání zredukuje pouze na ekonomickou výtěžnost, okamžitý užitek, finanční zisk a s prominutím obžerství, nezbývá už v našem srdci místo pro skutečné (trvalé) hodnoty jako jsou vzájemná úcta a láska.